Nastal Äas zabÃt ticho spásných modliteb
a plivat do tváře světské marnosti v hanbě.
Dej mé vůli sÃlu z naprosté nicoty, tÅ™esku a hÅ™Ãchu
a mohu pochodovat vstÅ™Ãc; k TobÄ› můj pane nahý.
ProveÄ mne branami, svÄ›tů tam hluboko dole.
Dovol mi se postavit po tvé levici na okraj božstvÃ
a zabodni svůj trojzubec z nejÄernÄ›jÅ¡Ã vÄ›tve hÅ™Ãchů
do mého tÄ›la a srdce, jenž vkládá kacÃÅ™stvà v naÅ¡e buňky,
aÅ¥ opÄ›t uzÅ™Ãm archetyp vÄ›Äného smilstvà a chaosu.
Vzývej mé tÄ›lo do své svatynÄ› zvané smrt, v tanci neÅ™esti, v tanci chtÃÄe vÄ›Äného zla.
RoztrouÅ¡ený kráÄÃm k zlomenému svÄ›tlu života do ohnÄ› hÅ™Ãchu a jedu
v souÅ™adnicÃch rozporu, nikdy a nikde, kde vesmÃr stagnuje
a tvé prázdné nic je pro mne vÃce než mé já - Slunce ÄlovÄ›ka.
Nepřekonané světlo, co padělá božskou tkáň a jednou provždy pohřbà vše lidské.
Polykám vÅ¡echnu pustinu z vÄ›zenà tohoto života, mimo realitu v masce zoufalstvÃ, hanby, perverze a odpadu.
Kde nenà žádná svatá božskost, žádná pravda, žádný sen, jen globálnà zatuchlost evangelia, obraz vesmÃru, že láska je zákon jako skrytá realita niÄÃcà řád....
UmÃrám, procitám na poÄátek ve svůj vlastnà prvek do bran bÃlé smrti... tvojà milostÃ.